Autobus dorazil o něco později, ten původní se nějak porouchal. Ale rychle sehnali náhradu. To je jeden z hlavních rozdílů proti Jižní Americe. Tam by dorazil nejdřív po obědě.
S drobným zpožděním jsme tedy vyrazili vstříc Mysu Dobré naděje. Po cestě pár zastávek na focení. Hned ta první byla docela intenzivní. Takový vítr jsem zažil snad jen na trajektu z Polska do Švédska, a to už je hodně dávno. Ti lidé na fotkách nejsou (zatím) opilí a fotky nejsou rozmazané. To ten vítr a písek.
Všude kolem opět hromada cyklistů a běžců, je to fakt divný národ. Mezitím nějaká ta panoramata. Taky mě zaujala informace našeho průvodce, že v JAR nejsou soukromé pláže, pouze veřejné. Teda doufám, že řekl "public beaches" a ne "public bitches", to by mi ta země byla snad ještě sympatičtější.
Další zastávka byla věnována shoppingu místních výrobků. A na jedné z dalších zastávek jsme zase narazili na paviány, pštrosy, potápěče, surfaře a další havěť. No samá zastávka.
A pak konečně Mys Dobré naděje. Kromě těch zbytečných historických konsekvencí o prvním přistání Portugalců je třeba konstatovat, že to místo je opravdu krásné a stálo za to se sem podívat a strávit tu nějaký čas. A když jsme si vystáli 15minutovou frontu na fotku u cedule, bylo štěstí téměř dokonalé. Taky se mi líbilo, že náš autobus byl nejhnusnější široko daleko, takže nebyl nikdy problém ho na parkovišti najít. A když se podařilo vyřešit problém s neustálým otvíráním dveří za jízdy, bylo nám ještě lépe (tedy hlavně průvodci, který nám málem vypadnul za jízdy). A ne, nejsem tak tlustý, jen foukalo hodně zezadu.
Po půlhodině následoval přesun na Cape Point. Zde stojí za zmínku především místní majáky. Ten větší a krásnější se úplně neosvědčil, protože ho postavili moc vysoko, takže byl téměř pořád v mracích nebo v mlze. Takže až zde ztroskotalo dostatečné množství lodí, jali se postavit nový kousek o kus níže. Má prý svítivost mnoho megacandela a je nejjasnější v jižní Africe. Pro chromé je zde lanovka ala Petřín, ale kdo by se s tím crcal, když je tam všude tak krásně a dá se tam hezky pochodit. A pro fajnšmeky vychytávka - nedaleko mysu se stýká Atlantský a Indický oceán, což lze pozorovat na různém odstínu mořské vody.
Po zpáteční cestě jsme se ještě stavili na Boulders Beach pofotit tučňáky. Fajne. Taky ta zázvorová zmrzlina, kterou jsme si dal, i když mě po ní huba pálila ještě další čtvrthodinu.
Po příjezdu k hotelu standardně pár piv, pořešili jsme všechny hlavní problémy lidstva. A šli jsme na večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat